Míša

Míša

Přečtěte si příběh Míši,naší nové dočaskářky a pokud vás osloví a budete chtít také tímto způsobem pomáhat, tak budeme moc vděční...

Měla jsem to štěstí, že jsem se narodila do rodiny milující psy. A ještě větším štěstím bylo vyrůstat po boku dobrmanky Clei, kterou si moji rodiče vzali z útulku poté, co byla nalezena za bouřky přivázaná v lese. Maminka mi vyprávěla, jak probíhala cesta, když si Cleu odváželi domu, kdy oba rodiče přijeli vyhladovělí, přestože se stavovali u... McDonalda. Nejdřív jsem to nechápala, ale brzo mi došlo, že jejich večeři dostala Cleuška a díky ní jsem už jako malá mohla poznat, že bojová plemena neexistují, ale že existují pouze špatný a zlí lidé, kteří dělají z psů to, co jsou. Clee jsme dali lásku, kterou nám oplácela na 1000x víc a byla nám přítelem. Pamatuji si, jak mě hlídala před obchodem, když rodiče nakupovali. Řeknu vám, že z vyprávění vím, že dítě jako jsem byla já, by nikdo ukrást nechtěl, ale věřte mi, že kdyby přece jen ano, tak Cleuška by mě nedala J Díky tolika letem s ní, jsem věděla, že jednoho dne budu také maminkou čtyřnohého přítele. Rodiče stále opakovali: ,,až budeš mít samé jedničky na vysvědčení‘‘ (i kdybych je měla, určitě by to nepomohlo), ,,až budeš dospělá, tak si pořídíš pejska‘‘, ,,až budeš bydlet sama‘‘, ,,až si budeš vydělávat‘‘. Sice to čekání trvalo několik let, ale dočkala jsem se!!! Byla jsem se podívat na štěňata zlatého retrívra. Ano, pouze PODÍVAT…. Odcházela jsem se zaplacenou zálohou za rozkošnou retrívří slečnu. Nyní je mi Jenny oporou a parťákem pro cestu životem J Má úžasnou vlastnost a to je, že MILUJE KAŽDÉHO a VŠECHNY. Proto když jsem díky svému kamarádovi náhodou narazila na stránky organizace Se psem mě baví svět, napadla mě myšlenka, že to nemusím být jen já, ale i Jenny, která by mohla být tou, kdo bude týraným nebo opuštěným pejskům pomáhat. Její schopnost se přizpůsobit i tomu nejmenšímu plemeni je ohromující. Zavolala jsem proto Kátě, která již v organizaci byla a nechala se zapsat jako dočaskářka. Netrvalo to dlouho a brzy jsme se s Jenny seznámily s 5ti měsíční fenečkou Daisy. Když Káťa zaparkovala s Daisy u mě před barákem, byla jsem opravdu nervózní a bála jsem se, abych byla ta pravá, která Daisy otevře srdíčko pro nové milující majitele. Jakmile se ale otevřely dveře od auta a vykoukla na mě malá Daisy, všechny tyhle obavy nahradil pocit nepopsatelné radosti. Daisy s námi strávila jeden víkend nabitý radostí, bolestí břicha od smíchu, trochou jídla, neboť Daisy musela mít prostě všechno, co bylo na stole haha J často mě napadla otázka, jestli u nás Daisy byla, aby udělala šťastnými ona nás nebo my jí J Poté si pro ni přijeli noví majitelé. Co se týká mě, tak jeden jediný víkend stačil, abych pochopila to kouzlo a dobro, které dočasná péče přináší a spolu s Jenny se těšíme až dáme dočasný domov a lásku dalšímu z těch, kteří jí budou potřebovat J Míša a Jenny.